Úvodem
Hledáte originální svatební dar nebo dárek k jubileu?
Chcete vědět, odkud pocházíte?
Kdo byli vaši předci? Pak jste tu správně!
Ale nejprve mi dovolte pár slov na úvod.
Nedávno jsem potkala jednu svoji kamarádku. Povídám jí, co dělám, a ona na mě nevěřícně hleděla a nemohla uvěřit, že by rodokmeny někoho mohly zajímat a že by se tím někdo mohl živit. Možná tak ještě ty psí rodokmeny, nebo koňské, to by si uměla představit, ale pátrat po svém původu? Nechápala smysl.
Docela často se mi také stane, že mi známí říkají, jo jo, ty vlastě děláš ty horoskopy, viď? A já na to, že ne, že s pozicemi planet v minutě, hodině a dni narození to nemá nic společného, ale s daty narození, úmrtí a sňatků pracuji často. Ovšem dost odlišně.
Ale naštěstí geometrickou řadou přibývá lidí, kteří chtějí znát svůj rodokmen a cítí potřebu zjistit o své rodině co nejvíce. Dobře si totiž uvědomují, že v sobě mají odkaz svých předků, a tak se mu snaží porozumět.
Můj první rodokmen jsem si načrtla někdy ve svých 14 letech. Nedokáži vysvětlit, proč mě tohle vždycky tolik fascinovalo. Ale i na hradech a zámcích jsem uhrančivě hleděla na rodokmeny tamějších šlechticů a říkala si, že jednou si takový rodokmen musím vytvořit.
Dlouho jsem nevěděla jak začít, čeho se chytit. Důležitá data svých předků jsem znala dobře tři generace nazpět, ale to nestačilo. Ze začátku mi pomohli zkušení genealogové, na které jsem se obrátila a z jejichž cenných rad jsem posléze čerpala. K tomu podotýkám, že mě nepřestává mile překvapovat, že mezi genealogy funguje velká soudržnost a ochota si pomoci navzájem. A tak jsem si stáhla speciální program pro tvorbu rodokmenů, napsala do archívu o první rešerže a pustila se do práce.
Později jsem se samozřejmě zasekla na neogotické kurzívě, která zasekne většinou každého začátečníka, a pak se ukáže, zda vydrží a zdolá toto období, anebo odpadne. V těchto krušných časech jsem několikrát využila služeb profesionálních genealogů, abych se dostala dále alespoň ve větvích, které pro mě byly stěžejní, a nutně jsem potřebovala vidět na jejich konec. Ale protože se nevzdávám snadno, neustálým čtením starých textů se mi nakonec klikyháky rozostřily v čitelné písmo, a já jsem sama dokázala postupovat dále a dále až do konce. Tedy, do konce dané větve, kdy už nebyly k dispozici žádné prameny, ze kterých by bylo možné posunout se dále. Zasekávala jsme se také na latině a němčině, ale i to se mi časem podařilo zdolat.
Konec rodokmenu nenastane vlastně nikdy. Pořád je totiž co doplňovat, co dohledávat, a tak se práce nad vlastním rodokmenem stává celoživotním dílem, které je mnohdy velmi náročné, protože když máte „neposlušné“ předky jako já, může se vám stát, že skoro v každé větvi nebudete chvíli vědět kudy kam.
Tak například zkuste najít ztraceného Františka Nováka, který se podle záznamu faráře z oddavek měl narodit ve vsi Dlouhopolsko, ale nenarodil se tam a bohužel ani v okolních obcích, a ani v těch vzdálenějších. K tomu všemu je všude Nováků habaděj. Přišel prostě odjinud a dohledat odkud, je opravdu velký oříšek. A to nemluvím o popletených záznamech farářů, kdy matku 10 dětí zapsal 6x s jiným jménem a 2x s jiným příjmením. Ale pravě tohle je to nádherné dobrodružství, kdy se stáváte badatelem – detektivem, kdy horlivě hledáte a listujete, ověřujete a konzultujete, abyste rozklíčovali, jak to vlastě je.
No a tak se stane, že takového Nováka hledáte i několik let, než ho objevíte, ale také se může stát, že ho zkrátka nenajdete nikdy. S tím musíte při zahájení práce na svém rodokmenu počítat. Stejně tak je potřeba se vyvarovat přehnaných očekávání.
Mnoho lidí se domnívá, že má šlechtický původ, a co si budeme nalhávat, mnoho z nás tajně doufá, že se to potvrdí. Jenže, většinou se to samozřejmě nepotvrdí. Takovéto pověsti o tom, že váš děda byl levobočkem jednoho člena z rodu Kinských nebo Czerninu nebo jiného šlechtického rodu, má ve své rodinné historii opravdu kdekdo. Já bych vám samozřejmě moc přála, abyste byli těmi šťastnými, kteří to dokáží zdokladovat, ale pro vlastní klid se na takovéto teorie příliš neupínejte.
Podobné je to s tvrzeními o příbuznosti se slavnými osobnostmi. Zde je pravděpodobnost tedy určitě o mnoho větší, ale zase vás brzdí ten problém, že pokud se jednalo o slavnou osobnost narozenou po roce 1900, k záznamům u minimálně tří generací se nedostanete, protože jsou v tzv. živých matrikách na úřadech, kam smí nahlížet pouze doložený přímý příbuzný, takže prokázání shody je značně problematické. Samozřejmě se můžete pokusit danou osobnost kontaktovat, ale zkuste si představit, jak byste asi reagovali vy, kdyby u vás někdo zazvonil a spustil: „Dobrý den, domnívám se, že moje prababička Filoména z otcovy strany byla pravděpodobně sestrou vašeho nevlastního dědečka. Co tomu říkáte, pane Bartoško?“
Měla jsem kdysi shodu v rodokmenu s jednou paní, která stejně jako já má v rodě Martinů z Poličky. Ona zarputile tvrdila, že je určitě příbuzná skladatele Bohuslava Martinů, ale já jsem bádáním prokázala, že ani v mém rodě, a ani v tom jejím, který byl z velké části shodný s tím mým, není žádné prokazatelné spojení s panem Bohuslavem Martinů. Takže si nakonec milá paní změnila pár jmen v jedné větvi, aby na rodokmen Bohuslava Martinů navázala a stala se tak jeho vzdálenou příbuznou. No, i tací jsou lidé mezi námi.
Váš rodokmen by ale měl být vždy pravdivý, doložitelný podklady z matrik a měl by vám dělat radost. Nezáleží na tom, co vaši předci vykonávali za povolání. Nebuďte smutní, když to byli rolníci, domkáři, podruzi, půlláníci, sluhové apod. a vy jste toužili po učiteli nebo policejním radovi. Vždyť v zemědělství pracovalo dříve více než 95% obyvatelstva a řemeslníkem nebo studovaným panem řídícím se nemohl stát každý. Naopak, o to víc si važte kořenů, ze kterých pocházíte. Práce v zemědělství byla náročná a tvrdá. Vaše předky muselo stát mnoho úsilí uživit celou svou rodinu, která v průměru čítala 8 – 12 dětí. K tomu přičtěte vysokou úmrtnost dětí, protože na mnoho nemocí nebyly léky a na mnohé tehdy dostupné léky neměli vaši předci prostředky. A když si to tedy sesumírujeme, je vlastně úžasné, že to zrovna naši prapra přežili a plodili další generace, ze kterých jsme později vzešli i my.
Pokud se hodláte pustit do rodokmenu, nezapomeňte vyzpovídat svoje babičky a dědečky, tety, strýce, prostě ty nejstarší žijící členy své rodiny. Udělejte si na ně čas. V jejich vzpomínkách se uchovává úžasné tajemství vaší rodiny. Pokud vzpomínky, které uchovávají, nestihnou někomu převyprávět, s jejich koncem zmizí v nenávratnu. Je dobré při tom prolistovat stará alba a popsat společně rodinné příslušníky na fotografiích.
A ptejte se na všechno. Jaké dětství měla babička, co dělal její tatínek, kolik měl sourozenců, kam se vdaly jeho sestry, co dělal za války atd. My, co tvoříme rodokmeny, dobře víme, jak stěžejní jsou tyto informace. Mnohokrát se mi stalo, že jsem při svých návštěvách vzdálenějších i blízkých příbuzných strávila nad povídáním o rodině několik hodin. Zjistila jsem tak neskutečné množství zajímavých informací, které se mi hodí nejen pro podklady rodinné kroniky. Zejména starší lidé prahnou po tom, aby si měli s kým popovídat, a věřte mi, že jim uděláte tu největší radost, když jim budete naslouchat, a oni vám budou moci předat kousek své moudrosti. Párkrát se mi také stalo, že jsem dotyčného navštívila za 5 minut 12. Potom zemřel a já, když jsem sepsala, co mi sdělil, a předala to jeho rodině, bylo mi odměnou velké poděkování, protože většinu z těchto informací rodina vůbec neznala. Nenapadlo je se zeptat, a to je velká škoda.
Práce na rodokmenu je každodenní dobrodružství. Je to vracení se do starých, dávno zapomenutých časů, odhalování tajemství. Je mi líto, že své předky nemohu poznat, že už se nedozvím, zda se mi podobali vzhledem nebo povahou, jestli měli oči hnědé nebo pomněnkové, vlasy zlatavé nebo černé a jestli bychom si vůbec rozuměli, ale díky dochovaným archivním materiálům mohu najít alespoň střípky historie své rodiny. Někdy je to práce velmi náročná a chytám se drobných detailů, které mě nakonec navedou do cíle. Jindy během pár dnů zpracuji celý rod, který se 300 let držel na jednom místě. Pročítat staré texty, dokumenty a oživovat něco, co již bylo dávno zapomenuto, najít někoho, na koho už dávno nikdo nemyslí, protože se obrátil v prach. Neznám nic krásnějšího. To je moje poselství, to je to, co mě baví a naplňuje. Pokud si tedy přejete poznat své kořeny, napište mi.